Autem do národního parku Mtirala

Mokrá strana hřebene

V Mtirala končí asfalt

Národní park Mtirala leží v kopcích přímo za pobřežím Batumi, tak blízko, že za jasného rána uvidíte jeho hřeben z pláže. Název se dá přeložit jako „plačící“ a odkazuje na množství srážek: patří k nejdeštivějším koutům Georgia i širšího regionu. V dešti tu roste kolchický deštný les, mírná džungle kaštanů, vavřínů a lián, která zůstává mokrá ještě dlouho poté, co se obloha vyjasní.

Této cestě se věnujeme právě proto, že si zaslouží víc než odstavec na seznamu jednodenních výletů. Téměř celou dobu jedete po běžné silnici, ale poslední úsek je jiný a přechod přijde bez velkého varování. Pokud si z Batumi vyberete jediný výlet, při kterém typ auta změní celý den, bude to právě tento.

Tři podoby jedné silnice

Otázkou nikdy není, zda je cesta do parku náročná. Rozhoduje počasí v několika dnech před vaší jízdou.

Klidnější, než se povídá

Největší obavy budí poslední stoupání do Chakvistavi, vesnice, kde končí cesta pro auta a začínají stezky. Po týdnu stálého suchého počasí je mnohem méně dramatické, než se vypráví. Povrch je sypký a nerovný, s mělkými kolejemi od vody, která už odtekla. Ať řídíte cokoli, celý úsek se jede krokem.

Zvýšené auto kategorie crossover s pohonem předních kol ho vyjede bez potíží. Nízké městské auto může na vyvýšených místech zachytit podvozkem a během stoupání budete místo lesa poslouchat, co se ozývá zespodu. Za sucha záleží na světlé výšce víc než na pohonu.

Na tento stav jsou místní auta připravená

Déšť mění situaci a na této straně hřebene neprší jen občas. Voda stéká v kolejích a prohlubuje je, zatímco půda pod stromy, kam slunce nedosáhne, klouže. Záběr kol poznáte na volantu. Právě ten rozhodne, zda budete pokračovat vzhůru, nebo couvat po úzké cestě dolů.

Tohle je jediný výlet z Batumi, na kterém přestává být pohon všech kol jen příjemným bonusem. Pokud se během túry zhorší počasí, počítejte s pomalejším a náročnějším sjezdem než výjezdem. Stejný svah s vodou se cestou dolů zdolává hůř.

Park zůstává otevřený, proměnlivý je vršek

Park se na zimu nezavírá a pobřežní silnice i údolí pod ním jsou sjízdné bez zvláštností. Problémem může být nezpevněný úsek nahoře: stojící voda, bláto, které pod stromy nikdy pořádně nevyschne, a spadlé větve po bouřce jsou běžné, ne výjimečné.

Návštěva v chladnějších měsících je reálná a les působí nejpůsobivěji, když z něj kape voda. Poslední úsek berte jako nejistý, při nejisté předpovědi se zeptejte v Chakvi a počítejte s tím, že auto necháte níž a zbytek dojdete pěšky.

Cesta krok za krokem

Čtyři povrchy v pořadí, v jakém na ně narazíte. Důvodem, proč se o této cestě mluví, je pouze ten poslední.

Úsek	Povrch	Co vyžaduje od auta
Out of Batumi to Chakvi	Hlavní pobřežní silnice	Vůbec nic. Pohodlně po ní dojede každé auto s automatickou převodovkou a automat má téměř celá nabídka.
Odbočka do vnitrozemí	Úzká asfaltová silnice kolem čajových teras a domů ve vesnicích	Důležitější než záběr kol je trpělivost. Tempo určují protijedoucí auta, zaparkované vozy a nepřehledné zatáčky.
Údolím vzhůru	Záplatovaný asfalt se postupně mění v úzkou cestu s místy k vyhnutí	Pomalá jízda a ochota couvat. Hrozbou jsou výmoly, ne sklon.
Poslední stoupání do Chakvistavi	Nezpevněný povrch, vyjeté koleje, stín a vlhko pod korunami stromů	Nejdřív světlá výška. Po dešti také pohon všech kol.

Stav cest v kopcích se mění podle počasí a nedávné údržby, proto berte poslední řádek jako varování, ne jako stálý popis.

Než odbočíte z pobřežní silnice

Nic z toho není dramatické. Jde o krátký seznam věcí, které se na pobřeží řeší snadno, ale v zužujícím se údolí už mohou být problém.

Před odbočkou do vnitrozemí natankujte

V údolí jsou vesnice a čajové svahy, ne řada služeb. Palivo, hotovost i něco k jídlu seženete snáz na pobřeží než kdekoli výš.

Sledujte hřeben, ne pláž

Na pobřeží může být jasno, zatímco kopce za ním pokrývají mraky. Důležitá je předpověď pro kopce.

Obuv, která zvládne bláto

Pod korunami stromů zůstávají stezky mokré ještě dlouho po dešti. Hladké podrážky vám chůzi promění v boj o rovnováhu.

Uložte si trasu offline

Jak se údolí zužuje, signál slábne. Stáhněte si mapu ještě na pobřeží a nespoléhejte na signál u křižovatky.

Stanovte si místo, kde se otočíte

Dopředu si určete, kde zastavíte a budete pokračovat pěšky. Klidné rozhodnutí předem je lepší než rozhodování v půli mokré koleje.

Deštný les, kam dojedete pronajatým autem

Většina návštěvníků přijede do Batumi kvůli moři a odjede, aniž by se podívala, co se skrývá za městem. Je to zvláštní opomenutí, protože příroda za městem je vzácnější než pláž před ním. Kolchický les pokrývající tyto svahy je pozůstatkem teplého a vlhkého světa, který v těchto zeměpisných šířkách téměř zmizel. Je chráněn jako součást širšího dědictví zahrnujícího deštné lesy a mokřady západního Georgia. K jeho návštěvě nepotřebujete výpravu. Stačí auto, volné dopoledne a ochota trochu zmoknout.

Déšť tomuto místu vtiskuje jeho charakter. Mraky přicházejí od Černého moře, narazí na první pás kopců a vyprší se tam, místo aby pokračovaly dál do vnitrozemí. Proto od sebe letoviskové pobřeží a deštný les dělí jen krátká vzdálenost. Les je díky tomu plný zvuků. Voda jím neustále protéká, v řece, po skalách i z listů. Zvuk se nese dál než pohled, protože koruny stromů se nad stezkou téměř okamžitě uzavřou.

Pěší túra začíná tam, kde končí cesta autem, v Chakvistavi. Odtud vedou stezky podél řeky i přes ni směrem k vodopádu, za kterým míří většina návštěvníků. Přejdete po lávkách, které se trochu houpou, a projdete podrostem zeleným v každém ročním období. Terén není technicky náročný, ale je stále kluzký. Rozumný plán počítá s pomalou chůzí a náhradní vrstvou oblečení, ne s přesným časovým rozvrhem.

Pak přijde cesta zpět, kterou lidé podceňují. Sjíždíte stejnou nezpevněnou cestou, po které jste vyjeli, obvykle později během dne a často po větším dešti. Setmí se tu dřív než na pobřeží, protože ve výhledu stojí hřeben. Ve vhodném autě a při rozumné rychlosti není nic z toho nebezpečné. Je to jen dobrý důvod vybrat auto podle tohoto výletu, ne podle tří dnů parkování u pláže před ním a po něm.

Místní nabídka tento tip potvrzuje

Půjčovny tu vybírají auta podle silnic, na kterých je pronajímají. Složení nabídky v Batumi nejlépe ukazuje, jaké tyto silnice jsou. Níže uvedené údaje vycházejí z prvních sta vozů v aktuální nabídce a během dne se mění, berte je proto jako obraz trhu.

about half: z prvních sta vozů má pohon všech kol nebo karoserii SUV, díky čemuž lze tento výlet vůbec podniknout.
all but one: z těchto sta aut má automatickou převodovku, takže převodovku si pro stoupání vybírat nemusíte.
EUR 27 to 45: je celé cenové rozpětí za den v této nabídce. Za vyšší světlou výšku si nepřiplácíte.
zhruba třetina: nabízených aut vyžaduje nízkou zálohu. U zbývajících se na kartě nezablokuje vůbec nic.

Jak vypadá vyšší polovina nabídky

Rezervujte si auto na poslední úsek

Zadejte termín a podívejte se na auta s vyšší světlou výškou. V nabídce pro Batumi je přibližně pět set vozů a téměř šest z deseti vám půjčovna přistaví, takže si je nemusíte vyzvedávat.

Cesta do Mtirala: časté otázky

Většina cesty je obyčejná. Z Batumivyjedete po hlavní pobřežní silnici, u Chakvi odbočíte do vnitrozemí na úzkou asfaltovou silnici kolem čajových teras a vesnických domů a pokračujete údolím, kde se silnice zúží na jednopruhovou cestu s místy k vyhnutí. Změna přijde až na konci. Asfalt skončí a poslední stoupání do Chakvistavi vede po nezpevněném povrchu s kolejemi od tekoucí vody. Pod stromy zůstává vlhko i poté, co vše pod nimi uschne.

Skutečný terénní vůz s redukcí? Ne. Nejdřív pomůže světlá výška, pak pohon všech kol. A přesně taková auta najdete v nabídce pro Batumi: crossovery, ne expediční vozy. Za stálého suchého počasí zvládne poslední úsek zvýšené auto s pohonem předních kol krokem. Po dešti se v kolejích drží voda, půda pod nimi klouže a pohon všech kol se stává nutností. Přibližně polovina z prvních sta vozů v nabídce má pohon všech kol nebo karoserii SUV, takže nemusíte hledat nic vzácného.

V obvyklém smyslu tu není žádná uzavírací sezona a pobřežní silnice i údolí jsou sjízdné po celý rok. Proměnlivý je vždy poslední nezpevněný úsek. Rozhodují o něm poslední dny počasí, ne měsíc v kalendáři. Po období sucha je cesta snadná. Dlouhotrvající déšť z ní dělá trasu, na kterou se opravdu hodí pohon všech kol. V chladných měsících bláto pod korunami nikdy úplně nevyschne, počítejte proto s tím, že vrchní úsek zabere nejvíc času.

Naplánujte si ho jako celodenní výlet, ne jako zastávku mezi dvěma dalšími aktivitami. Po hlavní silnici i údolím se jede běžnou rychlostí, ale poslední stoupání se v obou směrech jede krokem a pěší túra nahoře je hlavním důvodem, proč sem jet. Nejlepší je vyrazit ráno a nechat si volné odpoledne, místo abyste plánovali zpětně od rezervace večeře. Pokud začne na stezkách pršet, cesta dolů potrvá déle než cesta nahoru, proto si nechte časovou rezervu.